Ďáblové (2002)

Dvanáctiletá Chloé nemluví, nesnese žádný fyzický kontakt a je zcela závislá na téměř stejně starém bratrovi Josephovi. Oba trpí tím, že je opustili rodiče a oni se přesunují z jednoho výchovného ústavu do druhého. Joseph Chloé bezmezně miluje a udělal by pro ni cokoli, stále se také bojí, že by je někdo mohl rozdělit. K tomu ale nezadržitelně dochází: jednak oba dospívají, a jsou tak nuceni pobývat v oddělených částech ústavů pro děvčata a chlapce, jednak Chloé zcela jednoznačně potřebuje odbornou pomoc, aby se dokázala lépe vyrovnat s okolním světem. Jejich důvěra ve svět dospělých je už natolik narušena, že jakékoli pokusy o svou „záchranu" odmítají. Chloé a Joseph pokaždé utíkají a tím se stále více vzdalují „normálnímu" životu, který nikdy nepoznali, takže nemají co ztratit.